Osobní dopis

helena_schwarczova

Vážení přátelé !

Jmenuji se Helena Schwarczová a obracím se na Vás všechny, kteří jste ochotni, pomoci mně zrealizovat záměr, kterým bych chtěla usnadnit nelehkou fázi života, většinou velmi bolestivou a takříkajíc poslední těm, kteří se v ní ocitli a i těm, kteří se do ní mohou za čas dostat. Ráda bych vybudovala Centrum paliativní a hospicové péče pro region Uherského Hradiště, Zlína, Uherského Brodu, Veselí nad Moravou a dalších, jež budou mít o služby zde poskytované zájem.
Abych ale nejdříve vysvětlila, proč zrovna já chci takové zařízení zbudovat, co mě k tomu vede. Někteří mne znají jako člověka společenského, veselého, bezstarostného. Jsem ráda, že působím tímto dojmem, ale nebylo tomu tak vždy. Prošla jsem si velmi těžkým obdobím života, když mi v jednatřiceti letech lékaři diagnostikovali karcinom. Bylo to jako zásah bleskem, nevěděla jsem jak reagovat, nevěděla co udělat, rázem se mi proměnilo vše z růžových snů v tmavou noc. V prázdno, ve kterém není žádná spřízněná duše, žádná opora, byla jsem tam jenom já a moje nemoc. Nechtěla jsem tomu ani věřit, ale sled dalších událostí, mezi něž se řadí několik operací, obrovské množství chemoterapie s vedlejšími účinky, mne postavily do reality, že já jsem onkologický pacient. Byla jsem zoufalá, ale touha žít a nezanechat zde tři malé dcery, manžela a rodinu mne udržovala „nad hladinou“. V první řadě jsem cítila, že v tom vzduchoprázdnu nejsem pouze já a nemoc, ale rovněž Boží náruč, do které jsem se obrazně choulila a odevzdala. To jsem ještě nečekala, že se mi naskytne dvakrát překročit práh pozemské cesty a nahlédnout za oponu. Průběh nemoci a terapie probíhaly jako zlý sen, z něhož bych se ráda probudila a zapomenula. Po více jak roční terapii bylo krátký čas dobře, ale přišla nemoc další, ještě agresivnější. Vše se opakovalo jako x – krát přehrávaný film. A i když máte kolem sebe milující rodinu a přátele, tuto roli musíte zvládnout zcela samostatně.
Jsem sice pedagog a teolog, ale původně jsem pracovala jako zdravotní sestra, a proto jsem si stav mého onemocnění více uvědomovala. Lékaři a další zdravotnický personál byli sice úžasní, ale skutečnost, že kolem mne postupně“ odcházejí“ mé spolupacientky mi naháněl přirozeně strach, kdy přijdu „na řadu“ já. Ležela jsem spoustu hodin na nemocničním lůžku a měla čas uvažovat. O smyslu života, o lidských hodnotách, o nesmyslném násilí páchaných lidmi jeden vůči druhému, o bohatství, chudobě, o všem. Pozorovala jsem oknem ptáky v povětří, listí na stromech, květiny a tak ráda bych se jimi stala…Nejhůř na mne působily ale konce, kdy se pacienti kolem mne loučili se životem. Obrovské bolesti, na které nezabírala analgetika ani dostupné opiáty, osamocení, když se zrovna smutná událost seběhla mimo návštěvní hodiny příbuzných, duchovní pomoc byla ojedinělá, většinou kněz nebyl včas informován o vůli pacienta, že by rád poslední konzultaci.
 Se mnou tomu chtěl osud jinak. Po všech těchto zkušenostech jsem si uvědomila, že i tato etapa byla pro mne dalším studiem, v daném případě „školy života“. Zdravotní problémy trvaly ještě mnoho let a já jsem se postupně začala více zajímat jak pomoci těm, kteří odcházejí na „druhý břeh“ sami, vzdáleni od svých blízkých, milovaných. Co pro ně já mohu udělat? Občas jsem se přistihla, že žiji jakýsi přesčas a nic nedělám, abych si své předsevzetí splnila a skutečně začala pomáhat a tak i dát díky Bohu, že mne ponechal zde. Sama před sebou jsem si svoji nečinnost omlouvala tím, že já na“ to nemám“. Nemyslím zde profesní stránku věci, ale finanční prostředky.  Záměru jsem se ale nevzdala.
 Chci pomoci všem, kdo procházejí bolestivou terapií, jejich rodinám i těm, jejichž milovaní už mezi námi nejsou a zůstala pouze prázdnota vzpomínky.
Proto vás všechny prosím o finanční podporu a tím i účast na tomto projektu, který nám sice připomíná naši smrtelnost, ale také může zdůraznit naše lidství, lásku a Boží přítomnost právě v okamžiku odcházení našich blízkých, přátel, nás samotných …..
S úctou k životu a pokorou ke každému člověku v hodině smrti děkuji za vaši přízeň.
 
Mgr. Helena Schwarczová
Kontakt: 775 744 588